Úspěch je jediné východisko

V posledním měsíci a půl se toho odehrálo skutečně hodně. Prom, konec školy, graduation, výlet do Arizony atd. V hlavě se mi toho ale honí 100x víc. A nejen z toho důvodu budu psát jako vždy pravdivě, tak jak to cítím.

Duben

Duben byl jen o škole a posilovně. Žádné prázdniny ani volné dny, prostě jen škola a učení. Měl se odehrát další homecoming Dance, ale kvůli gun threat (nějaké děcko vyhrožuje na sociálních sítích, že pozabíjí všechny studenty v Colony High school) v naší škole, se dance musel zrušit. Pro mě to byl poslední úplný měsíc ve škole a tak jsem si snažil „užít“ každý den na 100%. Jak už jsem napsal v minulém článku, tento semestr jsem měl šanci jít do posilovny 2x denně každý den s tím,že první workout byl kolem 11am před obědem a druhý odpoledne. Weightlifting byl můj nejoblíbenější předmět, jelikož to byla vpodstatě volná hodina s mými kamarády z fotbalu v posilovně. V pohledu posilování mě to neskutečně posunulo. Váhy které byly moje maximální před pěti měsíci, jsou nyní moje váhy rozcvičovací a musím zde napsat, že v tomto ohledu, posilování a bodybuilding sám o sobě je jak už dnes každý ví, jen o přístupu v posilovně a mimo ní. Když nyní pomyslím na svoje maximálky, musím uznat, že můj přístup byl nejspíš ten správný a dělá mě to neskutečně šťastného, jelikož jsem v té posilovně ve Wasille strávil nespočet hodin a celkově času mé výměny. A stálo to za to.

Květen

Květen byl na začátku hodně smutný…Školu jsem končil 4.května a tak se semnou nesla myšlenka, že budu muset zase všechny opustit. Ten poslední týden jsem samozřejmě musel projít posledními testy- finals. Z počátku moje škola chtěla, abych chodil až do 18.května, ale kvůli tomu, že jsem měl plány, musel jsem se domluvit se všemi učiteli a dostat jejich povolení, abych mohl ukončit ročník dřív. Všichni samozřejmě souhlasili a tak jsem ukončil školu v Americe 4.května s nejnižším percentilem 96%. Poslední den byl hodně emocionální. Na jednu stranu jsem byl rád, že už nemusím pronudit půl dne,ale na druhou stranu mi bude chybět tolik lidí…které už narovinu nikdy neuvidím. A tak od rána jsem se fotil se všemi možnými lidmi, ať už to byli učitelé nebo kamarádi, abych měl vzpomínky. Nakonec jsem se rozloučil se svými nejbližšími, Dave mě vyzvednul a jel jsem do posilovny, kde jsem vzpomínal na to všechno co jsem zažil v průběhu těch 9.měsíců.Byl to bezprostředně jeden z mých nejlepších školních roků, vůbec. Ale myslím,že až se vrátím, jsem si jistý, že česká škola pro mě bude na 100% zajímavější, obzvlášť na MG, na které se už tak nějak těším.

Aljaška

V dubnu se podstatně oteplilo, ale pořád všude ležel sníh. I přesto když bylo někdy cca.10 stupňů (obrovské vedro), lidé byli šťastní že už nemrzlo a všichni okamžitě vytáhli čtyřkolky, kola, motorky, sportovní auta atd. I já jsem těch 10 stupňů pociťoval jako 20, je to nejspíš kvůli té dlouhé zimě a nedostatku světla…A tak vždycky když jsem jel v autě,i já jsem se přidal ke všem ostatním a stáhnul okénko a užíval „tepla“. Ráno ale vždycky mrzlo, 3x dokonce i sněžilo, tak se všichni zase schladili. Slunce vychází ve 4.ráno a zachází v 11:30 v noci. Takže slunečního svitu je teď naopak hodně a bez žaluzií se na Aljašce nikdo neobejde. Je očividné, že moje výměna nebude trvat navždy a tak jsem se rozhodl vstávat s východem slunce a začít den s meditací,jógou, cardiem a abs cvičením. Tento rituál musí určitě znít hodně divně pro mnohé z vás, když vezmeme vpotaz že je mi 17, ale kdybych znal všechny výhody brzkého vstávání, dělal bych to samé od mého 10. roku.

Prom v Anchorage South

Na prom do Anchorage jsem byl pozván výměnnou studentkou Lucie z Francie. Nevím proč, ale nějak mě to zklamalo. Očekával jsem víc. Na prom v mé škole jsem nešel, protože moje „partnerka“ nebyla tu dobou na Aljašce.

Graduation

Graduation (??promoce??) v Americe je Big Deal. Odehrálo se to 9.května s tím, že se všichni senioři (absolvující) setkali ráno na cvičení (generálce) oné Graduation. To pro mě bylo obvzlášť těžké po předešlé noci,která pro mě skončila ve 4am, jelikož jsem byl pozván na Grad Blast Palmer High school (párty po promoci pro seniory,bylo to luxusní-bowling, pizza, pool atd.). Takže jsme natrénovali jak budeme chodit na podium v pořadí a šli jsme domů. Potom v 6 večer mě Linda (moje host-mum) zavezla na místo konání a všichni už byli připraveni v těch dlouhých talárech. Já jsem pozval docela dost lidí a stejně tak udělalo všech ostatních 280 seniorů a tak se na Colony High school, Class 2018 graduation, sešlo přes tři a půl tisíce lidí. Celý proces trval asi 4 hodiny a bylo to dlouhé, pro všechny, ale nezapomenutelné.

Lov na medvědy

Pokud nemáte rádi lov zvířat, nečtěte tento odstavec. Lov na Aljašce je ovšem jeden z nejlepších zážitků vůbec a já si ho nenechám ujít. Jelikož Dave (můj host-dad) je vášnivý lovec (po všech směrech), chce mi dopřát tu zkušenost lovení medvěda. Sám jsem se ho na to zeptal a oba jsme odhodláni nějakého medvídka ulovit. Je to ale šíleně složitý proces, jehož naplnění trvá týdny a mnoho peněz s tou myšlenkou, že možná žádného medvěda ani neuvidíme. Je to hodně o štěstí. Každopádně já jsem se musel vybavit na lov, takže jsem musel koupit camo oblečení a jelikož nemůžu držet zbraň, koupil jsem si alespoň pořádný nůž…který by mi asi stejně nepomohl. Davovi dorazil nový Ranger (taková větší čtyřkolka se střechou-obrázek dole), hnedka jsme ho využili a jeli do divočiny, hledat místo pro návnadu. Návnada naláká medvěda(y) (Černý, nebo hnědý-Grizzly,hnědý, Kodiak), který si pak chodí na stejné místo pro jídlo (s tím jídlem je to věda,kterou nebudu popisovat). Návnada musí být doplňována každé dva dny až do dne lovu. Po dobu doplňování návnady,nesmíme já ani Dave jíst maso, jelikož náš kamarád by nás okamžitě vyčichal. Dave také musí mít minimálně jednu pušku, a ruční zbraň (nejčastěji Magnum), na plánované zabití medvěda se pak nejčastěji používá luk, kvůli zachování kůže a kožichu. Zbraň, ať už je to cokoliv se stane součástí vašeho těla a pohybuje se s vámi, ať už jdete kamkoliv v divočině. Pokud si toto pravidlo neosvojíte, vaše přežití při setkání s medvědem na 30m se sníží až na 30%. Můžu říct, že když jsme jezdili hledat náš spot pro návnadu a chodili jsme prozkoumávat dané prostory, uprostřed ničeho v lese, adrenalin se uvolňuje do krve docela rychle, když jsem pomyslel na to, že medvědi se pohybovali přesně tam kde my…Měl jsem strach, protože byla jen otázka času kdy by nás nějaký medvěd našel. Nakonec jsme se ale vždy vrátili vpořádku k autu a bohužel Správné místo jsme zatím nenašli, ale ještě není všem dnům konec.

Arizona

Den po promoci jsme se já a Linda vydali do Arizony na dovolenou a návštěvu její dcery Ashley, u které jsme bydleli. Asheley dům leží půl hodiny severně od hlavního města Phoenixu, v komplexu Anthem. Arizona mě samozřejmě překvapila. Vedro (35-40 stupňů), palmy, kaktusy, pouště. Byl to šok po 9.měsících na Aljašce. Já nemám moc rád teplo, protože se permanentně potím a vždycky je mi vedro, ale v Arizoně mně to nějak nevadilo. Dokonce jsem byl rád venku, na teplém slunci. Nějak jsem cítil že to moje tělo potřebovalo. A tak jsem hodně času strávil opalováním, koupáním, hraním golfu u domu Ashley atd. Ovšem většinu času jsme strávili cestováním po celé Arizoně. Je to krásný stát, všechno je velice uspořádané a zorganizované a to se mi na Arizoně zamlouvá. Dokonce i jejich zákony jsou odlišné od jiných států, např.architektura-všechno musí být postaveno v určité výšce (proto se nenajdou žádné velké mrakodrapy ve Phoenixu), v určité barvě (McDonalds nesmí mít jejich logo ve žluté, ale jako jediné na světě, v modré) v určitých místech, s určitými architektonickými požadavky atd.Myslím, že kdybych měl strávit nějaký čas v Lower 48, Arizona by byla v první pětce a tak tento fakt budu brát potaz v daleké budoucnosti, jestli víte jak to myslím. Jelikož Arizona je také nazývaná The Grand Canyon State, navštívili jsme Grand Canyon a hodně mě to oslovilo. Také Red Rocks ( Na Bell Mountain jsem vyšel v žabkách :DD), Sedonu, samotný Phoenix, Tucson,Lake Pleasant, muzeum letadel, Bearizonu (něco jako Zoo), jeden kráter v poušti a další. Byli jsme na Paddle boarding, gocarts, golfu, hoooodně nákupech, já šel do posilovny, běhat v poušti atd. Arizonu jsme si moc užili, ale už od dne #2 mně chyběla Aljaška, Stan, Loni a další lidé. Takže jsem rád že se teďka vracím.